3 sezóny v pekle

Podvod, myslím si, a bráním se tomu pocitu, který s postupujícím časem narůstá. Představitel hlavní role se svou nezaměnitelně ledabylou dikcí promlouvá a hned první slovo celého filmu mu není rozumět. Lhostejnost vůči skutečnému tématu filmu (ano, troufalost - tvrdím, že tvůrci se navzdory či právě vinou svého jinde velebeného profesionálního přístupu minuli se svou látkou,  a tvrdím, že já si toho všimnul), se znovu projevuje hned o pár vteřin později. První přímá citace veršů E. B. končí interpretačním fiaskem: "přesněji: sám se vysrat nedovedu" naproti "přesněji sám se vysrat nedovedu" (nejde teď o slůvka, ale o způsob čtení) - nutno však vidět a hlavně slyšet, jak píší realitní makléři. Noříme se do příběhu sympatického buřiče, který by se pěkně s ovázanou rukou vyjímal na tričku tričkového revolucionáře. Praha konce 40. let, Jan Kraus v roli životem zkoušeného intelektuála (Záviše K., nemýlím-li se), opět sympatického. (Dodejme na okraj a pro pořádek, že tento film byl skutečným Egonem Bondym pouze inspirován, nicméně v míře, která nepřipouští zcela jiné čtení, jaké představuje řekěme například Michálkovo Zapomenuté světlo). Zarážející je právě ona míra sympatií, které mají portrétované (kladné) postavy vzbuzovat. Revolta a vzpoura je tu líčena jako něco prvoplánově roztomilého, něco, co si v kině odbudeme a do reálného života přetáhneme nanejvýš v podobě vnějších rysů (necháme si narůst řídké vousy? zafačujeme si ruku? začneme kouřit? začneme si odpírat nebo dopřávat sex?). Jsou-li základy vzdoru položeny hlouběji (o čemž v případě předobrazu filmového E. B. nemůže být pochyb), nános sympatična se rychle odplaví a zůstává bahno (s tou příslovečnou perlou na dně a někdy ani s tou ne). My jsme však konfrontováni s pečlivě a úhledně vystaveným příběhem, s Titanicem svého druhu, kde je ode všeho trochu - buřičství mládí, moudrost stáří (nejen Kraus, ale také slovenský herec Huba, který byl do směsi přimíchán, přísluší-li mi soudit, právě pro svou 'charakterní moudrost', či jak to vyjádřit, jak se to slovenským hercům v českých filmech někdy bohužel stává), brutální násilí, erotika (jedna z nejzbytečnějších scén filmu, zdá se mi, ten sex, na který nakonec dojde). Vyvážená směs je podlita všudypřítomnou hudbou, která film zbavuje jakékoliv syrovosti, jedno kolik 'hoven' do něj Kryštof Hádek nasází. Vznikl tedy jakýsi učesaný, exportní Bondy, který by se mohl líbit divákům uchovávajícím na dně duše sediment nonkonformna. Zcela konfornmnímu vnímání může film snad připadat mírně skandální, to je však jen přelud, způsobený nepřípadně posunutou optikou na straně tvůrců.
V čem tedy spočívá onen 'podvod' z úvodní věty? Tvůrcům se podařilo, co si předsevzali, a diváci budou pravděpodobně odcházet z kina spokojeni. Nekovenční téma je tu zpracováno čítankově, mluví se tu o hladu s kremrolí v hubě. Profesionálně odvedená práce zúčastněných jako svrchovaný doklad kvality filmu neobstojí. Předobraz filmového hrdiny, jehož si tvůrci vetkli do štítu, je zdrojem otázek a odpovědí, o jakých na slavnostní premiéře filmu řeč nepochybně nebyla.